MOJE ŽIVOTNÍ PRAVIDLA
Účelem spolku je ochrana přírody, propagace a podpora živočišných druhů v obci Psáry, v části Na Dančí louce, kde pramení Sulický potok, který je levým přítokem Zahořanského potoku. Součástí této přírody jsou lesy a polní enklávy málo narušené přírody, kde je možné po celé roční období sledovat dění v přírodě.
Pouto mezi námi a přírodou je vzájemné....
Naši úplně nejlepší a našemu srdci nejmilejší sousedé, kteří se nemusí na návštěvu ohlašovat, jsou užovky, žabky, slepýši, čolci, ještěrky, ale i vážky... Hýčkáme si je a snažíme se jim vytvořit to nejlepší prostředí pro jejich život a rozmnožování. Rozhodli jsme se pro vybudování tůňky - přírodního jezírka přímo na našem pozemku s různými stupni hloubky, aby sloužilo i jako ptačí napajedlo.
11.3.2016 jsem se začala zamýšlet nad založením spolku. Důvodů bylo několik, ať již osobní, anebo pragmatický. Tito živočichové se zde vyskytují již 48 let a žili tu dávno před tím, než se tato oblast začala osidlovat. Z důvodu vynuceného odvodňování pozemků, je tu pro ně výskyt náročnější, protože zejména někteří z nich, potřebují stojatou a teplou vodu. Mezi tyto silně ohrožené druhy patří skokan zelený.
Nejlevnější, nikoliv však nejsnazší bylo vlastními silami vyčistit a upravit část polní enklávy a potoka od spadaných větví, suché trávy. Dále jsme se rozhodli opravit krmelec, sesbírat odpadky a tuto část tak trochu ochraňovat i pro budoucí generace.
O rok a měsíc později tedy 13.4.2017 došlo k oficiálnímu založení spolku. Současně jsme přistoupili i k vyčištění další části louky od spadaných větví, ale i větví, které zde ukládají majitelé tůjí. Vzhledem k 80% změně vlastníků v této osadě, lokalitě, je třeba usměrnit a dát mantinely nám všem a tím i vrátit přírodě její dary. Žít s ní v souladu, neovládat ji, ale přizpůsobit se danému prostředí.
Rok 2018 je rokem neskutečného sucha. Na pozemku se nedá takřka pracovat. Na konci srpna 2018 je tak málo vody, že živočichům žijícím v tůni přečerpáváme užitkovou vodu z rezervoáru na podzemní vodu a ze zabudované žumpy, která je zatím mimo provoz a je také napuštěna našetřenou přečerpanou vodou z jímky. Máme více času se přemístit na Dančí louku, kde je určitou část dne stín. V tomto roce zde „čistíme“ i druhý břeh potoka a vytváří „přírodní parkoviště“ ohraničené vrbami, které jsme dovezli z jiného vlastního pozemku a olšemi, které jsme zkrátili v závěru roku 2017. Zkrácené části obrůstají větvemi a kmeny zde vytváří nenásilné hranice pro auta. Začínají zde trvale žít lidé, a tak je třeba tu vytvořit určitý řád. Usilovat o to, aby zde zůstal zachován ráz zdejší nenarušené přírody. Není to jednoduché, ale pokud zde začne parkovat karavan, anebo nová majitelka pozemku začne vyplňovat výmoly tím, že začne pod kameny ukládat šrouby, pružiny, a vypínače od kuchyňského sporáku – je to na pováženou. Potok takřka vyschnul, budujeme dvě hráze, aby zde byla voda pro lesní zvěř a vodní živočichy. Zjišťujeme, že se o půl kilometru níže směrem do Psár napojují na potok dva pozemky, které vodu odčerpávají pro svoji potřebu skoro celoročně. Voda začíná mít cenu zlata. Podepsali jsme petici Voda je život a tuto petici jsme rozšířili i mezi osadníky, kteří ji také podpořili. https://pravdaovode.cz/.
Současně se snažíme, aby Na Dančí louce kvetla louka.
Rok 2019 příroda úřaduje a sucho způsobuje, že se zde Na Dančí louce vyvrátil obrovský strom a padnul na auto souseda. Jen zázrakem minul strom, zkrácený v předloňském roce. Vůz však byl totálně odepsán. Toto jsou ale věci, které vytváří sama příroda.
Co je však k nepochopení, co dokáže vytvořit lidský faktor v tak krásné a čisté přírodě. Skládka – smetiště – na bývalém koupališti.
V květnu 2019 kamionová doprava navozila, směrem k obci Psáry, údajně se souhlasem pana starosty betonové pražce na níže uvedené pozemky. V této souvislosti vzniklo od 12.5.2019 několik diskusních příspěvků, vyzývající obec ke zjednání nápravy a uvedení přírody do původního stavu, nikoliv zde nechat ukládat stavební odpad:
…. bývalé požární nádrže u cesty na Babu, konkrétně pozemky parc. č. 1057/16, 1057/17 č. LV 2140 a 1057/8 č. LV 10002. V současné době dochází k navážení velkého množství starých betonových pražců do této oblasti a jejich uskladnění pomocí těžké techniky. Je tedy zřejmé, že dochází k devastaci okolního prostředí, vysoké prašnosti a hluku.
S ohledem na skutečnost, že je toto území v územním plánu obce vedeno jako „LBK6“, tedy lokální biokoridor, mám za to, že uvedenou činností dochází k nezvratnému poškození místní fauny i flory. Jako neméně závažný považuji provoz těžkých nákladních vozidel a činnost další těžké stavební techniky, která devastuje již tak poškozenou příjezdovou cestu. O nedostatečně dimenzovaném můstku ani nemluvě.
Na moji oficiální stížnost podanou 22.5.2019 jsem neobdržela k 31.12.2019 odpověď, jak potvrdil pan Olmr telefonicky dne 20.ledna 2020.
Voda je nejměkčí a nejslabší bytí na světě, v překonávání tvrdého a silného je však neporazitelná a není jí na světě rovno. Voda je dobro, přináší užitek všem a nesoupeří. Přebývá na nejnižších místech, jimiž všichni pohrdají.
Z projevu náčelníka Chief Seattle roku 1854
Budování tůně, vzniklo naprosto neplánovaně, díky okolnostem…a tak to má být.
Do dané oblasti jsme se vrátili po 20 letech a zjistili jsme, že díky necitelným terénním úpravám, kdy byl pozemek odbagrován pod úrovní lesní cesty, se zde stále vyskytuje velké množství žabek. Jsou zde nejen ropuchy, ale i skokan hnědý, ale i silně ohrožený druh skokana zeleného, anebo jeho křížence…
Vzhledem k přívalovým dešťům se zde vyskytují mokřady.
A co vše souviselo s ručním vytvořením tůně?
Kolik úsilí se muselo, a ještě bude muset vyvinout?
Nakolik bylo nutné se přizpůsobit přírodě namísto stavebnímu povolení a v návaznosti na sledování přírodních cyklů brát ohled na výskyt suchozemských a vodních živočichů?
A jaké argumenty přesvědčí ty správné lidi, aby se mnou do tohoto projektu – nápadu šli?
… že nebudeme mít na zahradě bazén s modrou chlorovanou vodou, ani jezírko s čerpadlem, vodotryskem a červenými koy kapry, ale přírodní tůň s žabincem a s mnoha krásnými živočichy, o kterých se nám zatím ani nezdá…. a oni nám dovolí poznat jejich životní cykly.
… že to bude cesta plná překážek, mozolů a potu a bude trvat bezmála 5 let.
… že budeme muset při „dostavbě samotné tůně“ dávat pozor na její obyvatele, aby se neohrozilo jejich rozmnožování, zimování a současně přizpůsobit tůni i okolí.
Mokřad – obr. 1, obr. 2 a obr. 3
Nebylo možné zde existovat bez holínek, při přívalových deštích zde byla bažina, kdy se bahno roznášelo i na další místa pozemku, nezbylo nám než zde vytvořit navážku. Po celé části mokřadu se vytvořila navážka cca 60 cm. Navážka byla z části z dovezeného recyklátu a z vybagrovaného jílu a břidlice. Všude jsme nacházeli žabky, které se stahovaly k vybagrované jámě na žumpu, která byla permanentně plná vody. Obr. 4, obr. 5, obr. 6 a obr. 7.
A po terénní navážce jsme museli vytvořit svah z hlíny pod tújemi a zabezpečit roh, po vyvrácené a následně pokácené túji. Svah se začal po zimě drolit obr. 8, obr. 9 a obr. 10
Vyvstala otázka: Kam se bude stahovat voda až osadíme jámu žumpou? Odkud vezmeme vodu, kterou budeme potřebovat do žumpy, aby nám díky spodním pramenům nevyplavala? Žumpa je taková malá ponorka a 8 m³ je pořád 8 m³ a zatím nebude v provozu, ale je třeba ji zabudovat, neboť se zde na pozemku musí nejdříve zrealizovat terénní úpravy a potom za odměnu stavět dům.
Začínáme diskutovat a pomalu se realizuje nová vize: vytvořit rezervoár na vodu, abychom „zase neplavali“, dále zde vytvoříme domov živočichům, kteří sem patří a žili tu dávno před námi všemi „starousedlíky“. Obr. 11, obr. 12 a obr. 13. Začíná se rýsovat tvar tůně a první jáma, kam přemisťujeme všechny žabky. Vodu pro žumpu jsme si pojistili plachtou… při jejím uklízení před zimou 2015 zjišťujeme, že zde nebyla ani jedna žabka, všech 26 odešlo po žebříku neznámo kam…. za potravou.
Z geologických průzkumů lokality bylo v návaznosti na místní šetření (při bagrování žumpy) možné poměrně dobře odhadnout geologický profil. Okrově hnědá jílovitá hlína o mocnosti cca 2 m, s hloubkou přibývá podílu zvětralých břidlic. Šedé zvětralé a navětralé břidlice, při těžbě rozpadavé na kameny s železitým povlakem v místě puklin. A my tuto situaci začínáme zjišťovat při ručním kopání krumpáčem, anebo za pomoci bouracího kladiva. Obr. 14, obr. 15, obr. 16 obr. 17 a obr. 18.
Na jaře 2016 se zde začínají zase pomalu objevovat nejen žabky, ale i kačer s kačenou. Začínám mít podezření, že mi sem chodí vyjídat pulce. Obr. 19 a obr. 20.
A nám pomalu začíná docházet, že vše bude muset zůstat přírodně vybudované…, žádné plachty apod. Necháváme v roce 2016 žít tůň vlastním životem a pozorujeme život ve vodě i nad vodou, ale i kolem vody….
Navezený svah si pomalu klesá obr. 21. Sledujeme to s nelibostí a uvědomujeme si, že túje, resp. jejich průběžná úprava bude problém a když ne teď, tak v budoucnu. Mají v šířce 190 cm. A tak jsme tento problém vyřešili. Obr. 22 a obr. 23. Likvidace tújí poškodila nejen svah, ale zasáhla i částečně tůň.
Svah v horní části, kde byly túje zpevňujeme podezdívkou ze ztraceného bednění a chodníkem. I zde se vyskytují žabky. Obr. 24, obr. 25, obr. 26 a obr. 27.
A o rok později (2017) se vše opakuje…, ale v dolní části…..svah zpevňujeme ztraceným bedněním, aby nedošlo k sesuvu půdy do tůně. Obr. 28, obr. 29, obr. 30, obr. 31 a obr. 32. Dále se zde vyskytuje užovka obojková, šídlo modré, vážka rudá….a z toho máme radost!
Zároveň jsme si vymysleli pláž pro žabky, neboť jsme vypozorovali, že si občas vylezou na bahnitý břeh. Obr. 33, obr. 34 a obr. 35.
Na podzim roku 2017 se dostaly ke slovu žulové haklíky, jejich osekávání a umisťování vedle betonových lavic. Obr. 36, obr. 37, obr. 38 a obr. 39. Počítáme i s případný přítokem. Není žádoucí, aby docházelo k vysychání tůně obr. 40. Pojistili jsme se i odtokem, pokud by byly přívalové deště. Obr. 41 a obr. 42.
Vše ukáže čas. Začíná podzim a my se těšíme na další rok, kdy už tůň a okolí, které je její nedílnou součástí, dostane finální podobu a my si splníme sen. Sen, při kterém jsme se velmi často dohadovali, diskutovali, ale nakonec jsme se dokázali domluvit a nejednalo se o kompromisy. Obr. 43 a obr. 44.
Naše společnost BRETT nám pomáhá mj. roztáčet kola tvořivosti. Jednou z činností je výroba architektonických modelů. Na fotografiích model pavilonu Muchova epopej.
Pouto mezi námi a přírodou je vzájemné....
Naši úplně nejlepší a našemu srdci nejmilejší sousedé, kteří se nemusí na návštěvu ohlašovat, jsou užovky, žabky, slepýši, čolci, ještěrky, ale i vážky... Hýčkáme si je a snažíme se jim vytvořit to nejlepší prostředí pro jejich život a rozmnožování. Rozhodli jsme se pro vybudování tůňky - přírodního jezírka přímo na našem pozemku s různými stupni hloubky, aby sloužilo i jako ptačí napajedlo.
11.3.2016 jsem se začala zamýšlet nad založením spolku. Důvodů bylo několik, ať již osobní, anebo pragmatický. Tito živočichové se zde vyskytují již 48 let a žili tu dávno před tím, než se tato oblast začala osidlovat. Z důvodu vynuceného odvodňování pozemků, je tu pro ně výskyt náročnější, protože zejména někteří z nich, potřebují stojatou a teplou vodu. Mezi tyto silně ohrožené druhy patří skokan zelený.
Nejlevnější, nikoliv však nejsnazší bylo vlastními silami vyčistit a upravit část polní enklávy a potoka od spadaných větví, suché trávy. Dále jsme se rozhodli opravit krmelec, sesbírat odpadky a tuto část tak trochu ochraňovat i pro budoucí generace.
O rok a měsíc později tedy 13.4.2017 došlo k oficiálnímu založení spolku. Současně jsme přistoupili i k vyčištění další části louky od spadaných větví, ale i větví, které zde ukládají majitelé tůjí. Vzhledem k 80% změně vlastníků v této osadě, lokalitě, je třeba usměrnit a dát mantinely nám všem a tím i vrátit přírodě její dary. Žít s ní v souladu, neovládat ji, ale přizpůsobit se danému prostředí.
Není nic horšího, než si za vlastním plotem vytvářet skládku, zbavovat se odpadu a zatěžovat přírodu. Odkaz na Sběrný dvůr ve Psárech.
Rok 2018 je rokem neskutečného sucha. Na pozemku se nedá takřka pracovat. Na konci srpna 2018 je tak málo vody, že živočichům žijícím v tůni přečerpáváme užitkovou vodu z rezervoáru na podzemní vodu a ze zabudované žumpy, která je zatím mimo provoz a je také napuštěna našetřenou přečerpanou vodou z jímky. Máme více času se přemístit na Dančí louku, kde je určitou část dne stín. V tomto roce zde „čistíme“ i druhý břeh potoka a vytváří „přírodní parkoviště“ ohraničené vrbami, které jsme dovezli z jiného vlastního pozemku a olšemi, které jsme zkrátili v závěru roku 2017. Zkrácené části obrůstají větvemi a kmeny zde vytváří nenásilné hranice pro auta. Začínají zde trvale žít lidé, a tak je třeba tu vytvořit určitý řád. Usilovat o to, aby zde zůstal zachován ráz zdejší nenarušené přírody. Není to jednoduché, ale pokud zde začne parkovat karavan, anebo nová majitelka pozemku začne vyplňovat výmoly tím, že začne pod kameny ukládat šrouby, pružiny, a vypínače od kuchyňského sporáku – je to na pováženou. Potok takřka vyschnul, budujeme dvě hráze, aby zde byla voda pro lesní zvěř a vodní živočichy. Zjišťujeme, že se o půl kilometru níže směrem do Psár napojují na potok dva pozemky, které vodu odčerpávají pro svoji potřebu skoro celoročně. Voda začíná mít cenu zlata. Podepsali jsme petici Voda je život a tuto petici jsme rozšířili i mezi osadníky, kteří ji také podpořili. https://pravdaovode.cz/.
Současně se snažíme, aby Na Dančí louce kvetla louka.
Rok 2019 příroda úřaduje a sucho způsobuje, že se zde Na Dančí louce vyvrátil obrovský strom a padnul na auto souseda. Jen zázrakem minul strom, zkrácený v předloňském roce. Vůz však byl totálně odepsán. Toto jsou ale věci, které vytváří sama příroda.
Co je však k nepochopení, co dokáže vytvořit lidský faktor v tak krásné a čisté přírodě. Skládka – smetiště – na bývalém koupališti.
V květnu 2019 kamionová doprava navozila, směrem k obci Psáry, údajně se souhlasem pana starosty betonové pražce na níže uvedené pozemky. V této souvislosti vzniklo od 12.5.2019 několik diskusních příspěvků, vyzývající obec ke zjednání nápravy a uvedení přírody do původního stavu, nikoliv zde nechat ukládat stavební odpad:
…. bývalé požární nádrže u cesty na Babu, konkrétně pozemky parc. č. 1057/16, 1057/17 č. LV 2140 a 1057/8 č. LV 10002. V současné době dochází k navážení velkého množství starých betonových pražců do této oblasti a jejich uskladnění pomocí těžké techniky. Je tedy zřejmé, že dochází k devastaci okolního prostředí, vysoké prašnosti a hluku.
S ohledem na skutečnost, že je toto území v územním plánu obce vedeno jako „LBK6“, tedy lokální biokoridor, mám za to, že uvedenou činností dochází k nezvratnému poškození místní fauny i flory. Jako neméně závažný považuji provoz těžkých nákladních vozidel a činnost další těžké stavební techniky, která devastuje již tak poškozenou příjezdovou cestu. O nedostatečně dimenzovaném můstku ani nemluvě.
Na moji oficiální stížnost podanou 22.5.2019 jsem neobdržela k 31.12.2019 odpověď, jak potvrdil pan Olmr telefonicky dne 20.ledna 2020.
Není nic horšího, než si za vlastním plotem vytvářet skládku, zbavovat se odpadu a zatěžovat přírodu. Odkaz na Sběrný dvůr ve Psárech.